1 I stalo se, když Ježíš dokončil všechna tato slova, že řekl svým učedníkům: 2 “Víte, že za dva dny bude hod velikonočního beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.” 3 Tehdy se shromáždili přední kněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4 a společně se poradili, jak by se Ježíše zmocnili lstí a zabili ho. 5 Říkali však: “Jen ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.” 6 Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, 7 přišla k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila mu ji na hlavu, když stoloval. 8 Když to učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: “K čemu tato ztráta? 9 Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.” 10 Ježíš to poznal a řekl jim: “Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně krásný skutek. 11 Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. 12 Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13 Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.” 14 Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k předním kněžím 15 a řekl: “Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?” Oni mu pak určili třicet stříbrných. 16 Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil. 17 Prvního dne svátku Nekvašených chlebů, přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: “Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?” 18 On pak řekl: “Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: ‘Učitel říká: Můj čas je blízko. U tebe budu slavit velikonočního beránka se svými učedníky.’ ” 19 A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. 20 Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky]. 21 A zatímco jedli, řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.” 22 Velmi se rmoutili a začali mu jeden po druhém říkat: “Jsem to snad já, Pane?” 23 On odpověděl: “Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí. 24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Tomu by bylo lépe, kdyby se byl nenarodil!” 25 Juda, který ho zrazoval, na to řekl: “Jsem to snad já, Rabbi?” Odpověděl mu: “Tys to řekl.” 26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil, dal učedníkům a řekl: “Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.” 27 Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: “Napijte se z něho všichni. 28 Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. 29 Pravím vám, že od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.” 30 A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivovou horu. 31 Tehdy jim Ježíš řekl: “Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‘Budu bít pastýře a ovce stáda se rozprchnou.’ 32 Ale po svém zmrtvýchvstání vás předejdu do Galileje.” 33 Na to mu řekl Petr: “Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!” 34 Ježíš mu řekl: “Amen, pravím ti, že této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.” 35 Petr mu řekl: “I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.” Stejně promluvili všichni učedníci. 36 Pak s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: “Posaďte se zde, zatímco se odejdu tamhle pomodlit.” 37 Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu se začal rmoutit a pociťovat úzkost. 38 Pak jim řekl: “Má duše je přesmutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.” 39 A popošel kousek, padl na tvář, modlil se a říkal: “Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.” 40 Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: “To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? 41 Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.” 42 Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: “Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.” 43 Pak přišel a nalezl je opět spící, protože se jim únavou zavíraly oči. 44 I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí stejnými slovy. 45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: “Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46 Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě vydává.” 47 Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od předních kněží a starších lidu. 48 Ten, který ho zrazoval, jim dal znamení, říkaje: “Koho políbím, ten to je; zmocněte se ho.” 49 A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: “Buď zdráv, Rabbi,” a vřele ho políbil. 50 Ježíš mu řekl: “Příteli, proč jsi přišel?” Tu přistoupili, vložili na Ježíše ruce a zmocnili se ho. 51 A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. 52 Ježíš mu řekl: “Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. 53 Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? 54 Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?” 55 V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56 Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.” Potom ho všichni učedníci opustili a utekli. 57 Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Písma a starší. 58 Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl, jak to skončí. 59 Přední kněží a celá velerada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, 60 ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho lživých svědků. Nakonec předstoupili dva 61 a řekli: “Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.” 62 Tu velekněz povstal a řekl mu: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?” 63 Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: “Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zdali jsi Mesiáš, Syn Boží!” 64 Ježíš mu říká: “Ty jsi řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na oblacích nebeských.” 65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: “Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. 66 Co si o tom myslíte?” Oni odpověděli: “Je hoden smrti.” 67 Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho pak uhodili 68 a říkali: “Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?” 69 Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: “Také ty jsi byl s Galilejským Ježíšem!” 70 Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: “Nevím, o čem mluvíš.” 71 Když vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: “I tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.” 72 A on opět zapřel s přísahou: “Neznám toho člověka.” 73 Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: “Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!” 74 Potom se začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka!” A hned nato zakokrhal kohout. 75 Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: ‘Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.’ I vyšel ven a hořce se rozplakal.