1 Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře. 2 I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. 3 A pověděl jim mnoho v podobenstvích. Říkal: “Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4 A jak rozséval, padla některá zrna vedle cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. 5 Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy, a hned vzklíčila, protože neměla hlubokou půdu. 6 Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7 Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je. 8 Jiná padla do dobré půdy a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou. 9 Kdo má uši [k slyšení], slyš!” 10 Tu přistoupili učedníci a řekli mu: “Proč k nim mluvíš v podobenstvích?” 11 On jim odpověděl: “Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není. 12 Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. 13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, neboť hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. 14 Plní se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: ‘Vskutku budete slyšet, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a zajisté neuvidíte. 15 Neboť ztučnělo srdce tohoto lidu, ušima začali ztěžka slyšet a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.’ 16 Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. 17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví zatoužili spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a uslyšet, co vy slyšíte, ale neuslyšeli. 18 Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači. 19 Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset vedle cesty. 20 Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, 21 nemá však v sobě kořen, ale žije věcmi tohoto světa. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá. 22 Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným. 23 Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.” 24 Předložil jim jiné podobenství: “Království Nebes je podobné člověku, který zasel dobré semeno na svém poli. 25 Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel. 26 Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, ukázal se i plevel. 27 Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: ‘Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?’ 28 On jim odpověděl: ‘Nepřítel člověk to udělal.’ A otroci mu řekli: ‘Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?’ 29 On však řekl: ‘Ne, protože při sbírání plevele byste mohli vytrhat z kořenů zároveň s ním i pšenici. 30 Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’ ” 31 Předložil jim jiné podobenství: “Království Nebes je podobné hořčičnému zrnku, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32 Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a je z něho strom, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.” 33 Pověděl jim jiné podobenství: “Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a ukryla do tří měřic mouky, až celé to množství prokvasilo.” 34 To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil, 35 aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka [Izaiáše]: ‘Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.’ 36 Potom opustil zástupy a vešel do domu. I přišli k němu jeho učedníci a řekli: “Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.” 37 On odpověděl: “Rozsévač dobrého semena je Syn člověka 38 a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého; 39 nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. 40 Jako se tedy sbírá plevel a spaluje se ohněm, tak bude při skonání [tohoto] věku. 41 Syn člověka pošle své anděly, ti seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, 42 a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. 43 Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši [k slyšení], slyš!” 44 “Království Nebes je podobné pokladu ukrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole. 45 Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. 46 Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. 47 Dále je království Nebes podobné síti, která byla spuštěna do moře a shromáždila něco z každého mořského druhu. 48 Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, usedli, a co bylo dobré, sebrali do nádob, co bylo špatné, vyhodili ven. 49 Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých 50 a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.” 51 “Rozuměli jste tomu všemu?” Řekli mu: “Ano.” 52 On jim řekl: “Proto každý učitel Písma, který se stal učedníkem království Nebes, je podobný člověku hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.” 53 Když Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud. 54 Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagóze, takže ohromeni říkali: “Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy? 55 Což to není syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56 A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy všechno má?” 57 A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: “Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.” 58 A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů.