1 A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali, 2 hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk. 3 Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: “Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?” 4 Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil. 5 A jim řekl: “Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?” 6 Na to nebyli schopni odpovědět. 7 Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství: 8 “Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty. 9 Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: ‘Dej tomuto své místo’, potom s hanbou zaujmeš poslední místo. 10 Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: ‘Příteli, postup dopředu.’ Pak budeš poctěn před všemi tvými spolustolujícími. 11 Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” 12 Říkal také tomu, který ho pozval: “Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty. 13 Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé, 14 a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.” 15 Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: “Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v království Božím.” 16 Ježíš mu řekl: “Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé. 17 A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: ‘Pojďte, protože [vše] už je připraveno.’ 18 I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: ‘Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.’ 19 A druhý řekl: ‘Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.’ 20 A další řekl: ‘Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.’ 21 Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a řekl svému otroku: ‘Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.’ 22 A otrok řekl: ‘Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.’ 23 A pán řekl otroku: ‘Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil. 24 Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.’ ” 25 Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim: 26 “Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. 28 Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? 29 Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, 30 a říkali by: ‘Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.’ 31 Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? 32 Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ještě daleko, a ptá se na podmínky míru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.” 34 “Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? 35 Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá.”