1 Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. 2 On jim na to řekl: “Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? 3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. 4 Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě? 5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.” 6 Říkal toto podobenství: “Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník; i přišel hledat v něm ovoce, ale nenalezl. 7 Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! Proč i tu zem kazí? 8 On mu odpověděl: ‘Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím, 9 neponese-li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej.’ ” 10 V sobotu učil v jedné synagóze. 11 A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. 12 Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci” 13 a vložil na ni ruce. Ona se ihned narovnala a oslavovala Boha. 14 Avšak představený synagógy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: “Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.” 15 Na to mu Pán řekl: “Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? 16 Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?” 17 A když to říkal, styděli se všichni jeho protivníci, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály. 18 Říkal tedy: “Čemu se podobá království Boží a k čemu je připodobním? 19 Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a nebeští ptáci se uhnízdili v jeho větvích.” 20 A opět řekl: “K čemu připodobním království Boží? 21 Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.” 22 A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. 23 Kdosi mu řekl: “Pane, je jen málo těch, kteří jsou zachraňováni?” On jim řekl: 24 “Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. 25 V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: ‘Pane, otevři nám’, on vám odpoví: ‘Neznám vás a nevím, odkud jste.’ 26 Tehdy začnete říkat: ‘Jedli jsme před tebou i pili a na našich ulicích jsi učil.’ 27 A on vám řekne: ‘Neznám vás a nevím, odkud jste. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!’ 28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, a vy budete vyháněni ven. 29 A přijdou od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království. 30 A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.” 31 Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: “Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.” 32 On jim řekl: “Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám. 33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém. 34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako pták svá mláďata pod křídla, a nechtěli jste. 35 Hle, váš dům je vám zanecháván [pustý]. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud nepřijde ten den, kdy řeknete: ‘Požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána.’ ”