1 Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města. 2 A hle, přinášeli mu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.” 3 A hle, někteří z učitelů Písma si řekli: “Ten člověk se rouhá!” 4 Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: “Proč smýšlíte zle ve svých srdcích? 5 Vždyť co je snadnější, říci: ‘Odpouštějí se ti hříchy’, nebo říci: ‘Vstaň a choď’? 6 Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy...” Tu řekne ochrnutému: “Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.” 7 A on vstal a odešel domů. 8 Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich strach a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc. 9 A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: “Následuj mne!” Matouš vstal a následoval ho. 10 A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s ním a s jeho učedníky. 11 Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: “Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?” 12 On to uslyšel a řekl: “Lékaře nepotřebují silní, nýbrž ti, kteří se mají zle. 13 Jděte a naučte se, co znamená: ‘Milosrdenství chci, a ne oběť.’ Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky.” 14 Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: “Jak to, že když se my a farizeové hodně postíme, tvoji učedníci se nepostí?” 15 Ježíš jim řekl: “Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy bude ženich od nich odňat, a pak se budou postit. 16 Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se zhorší. 17 Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí; ale mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.” 18 Když jim to říkal, hle, přišel jeden z představených synagógy, klaněl se mu a řekl: “Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.” 19 Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky. 20 A hle, žena trpící dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu. 21 Říkala si totiž: “Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.” 22 Ježíš se otočil, spatřil ji a řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.” A od té hodiny byla ta žena zachráněna. 23 Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagógy a uviděl pištce a hlučící zástup, 24 říkal: “Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.” I posmívali se mu. 25 A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a dívka se probudila. 26 A zpráva o tom se rozšířila do celé té země. 27 Když Ježíš odtamtud odcházel, vydali se za ním dva slepci, kteří křičeli: “Smiluj se nad námi, synu Davidův!” 28 A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: “Věříte, že to mohu učinit?” Řekli mu: “Ano, Pane.” 29 Nato se dotkl jejich očí a řekl: “Podle vaší víry se vám staň!” 30 A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: “Hleďte, ať o tom nikdo neví!” 31 Oni však vyšli a rozšířili zprávu o něm po celé té zemi. 32 Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného člověka. 33 A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: “Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.” 34 Ale farizeové říkali: “V moci knížete démonů vyhání démony.” 35 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost. 36 Když uviděl zástupy, pocítil nad nimi ve svém nitru lítost, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře. 37 Tehdy řekl svým učedníkům: “Žeň je vskutku velká, ale dělníků málo. 38 Poproste tedy Pána žně, aby vyhnal dělníky na svou žeň!”