1 “Dávejte si pozor, abyste nečinili svou spravedlnost před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce, který je v nebesích.” 2 “Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jako to činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby byli pochváleni od lidí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. 3 Ale když ty dáváš almužnu, ať nepozná tvá levice, co činí tvá pravice, 4 aby tvá almužna zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].” 5 “A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. 6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně]. 7 Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte proto jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než jej poprosíte. 9 Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. 10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. 11 Náš denní chléb dej nám dnes. 12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 13 A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého ‘neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. 14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 jestliže však neodpustíte lidem jejich přestoupení, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.” 16 “Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti totiž znetvořují svou tvář, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. 17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, 18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu; a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.” 19 “Neshromažďujte si poklady na zemi, kde ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou. 20 Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou. 21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.” 22 “Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. 23 Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude tmavé. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!” 24 “Nikdo nemůže sloužit jako otrok dvěma pánům; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.” 25 “Proto vám pravím: Nemějte úzkost o svůj život, co budete jíst a co budete pít, ani o své tělo, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26 Pohleďte na nebeské ptáky: nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější než oni? 27 Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého života jediný den? 28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou: nenamáhají se ani nepředou; 29 pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich. 30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a zítra se hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní? 31 Nenechte se tedy znepokojit a neříkejte: ‘Co budeme jíst?’ nebo: ‘Co budeme pít?’ nebo: ‘Co si oblečeme?’ 32 Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. 34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní úzkosti. Každý den má dost vlastního trápení.”