1 V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: “Kdo je tedy největší v království Nebes?” 2 Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed 3 a řekl: “Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nestanete-li se takovými jako děti, jistě nevejdete do království Nebes. 4 Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten je největší v království Nebes. 5 A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, přijímá mne.” 6 “Kdo však svede k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. 7 Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází! 8 Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně. 9 A jestliže tě svádí tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.” 10 “Hleďte, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích. 11 [Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.] 12 Co myslíte? Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, zdali nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se hledat tu, která bloudí? 13 A stane-li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14 Právě tak není vůle vašeho Otce, který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.” 15 “Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho jen mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. 16 Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ‘ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok’. 17 Jestliže je neposlechne, pověz to shromáždění; jestliže však neposlechne ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.” 18 “Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. 19 Amen, opět vám pravím: Shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o níž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. 20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.” 21 Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: “Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?” 22 Ježíš mu řekl: “Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.” 23 “Proto je království Nebes podobné člověku králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky. 24 Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen deset tisíc talentů. 25 Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. 26 Otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: ‘Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím!’ 27 I slitoval se pán nad tím otrokem, propustil ho a dluh mu odpustil. 28 Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: ‘Zaplať, co mi dlužíš!’ 29 Jeho spoluotrok padl na zem a prosil ho: ‘Měj se mnou strpení, a zaplatím ti.’ 30 On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31 Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili pánu všechno, co se stalo. 32 Potom si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‘Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil. 33 Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?’ 34 A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud [mu] nezaplatí celý dluh. 35 Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.”