1 Učedníkům také říkal: “Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek. 2 Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.’ 3 Správce si řekl: ‘Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. 4 Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.’ 5 A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‘Kolik dlužíš mému pánovi?’ 6 On řekl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.’ 7 Pak řekl druhému: ‘Ty dlužíš kolik?’ On řekl: ‘Sto měr pšenice.’ Říká mu: ‘Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.’ 8 A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla. 9 A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů. 10 Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. 11 Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství? 12 A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? 13 Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.” 14 Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a pošklebovali se mu. 15 Řekl jim: “Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost. 16 Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý je do něho naléhavě zván. 17 Je však snadnější, aby nebe a země pominuly, než aby padla jedna čárka Zákona. 18 Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.” 19 “Byl jeden bohatý člověk, který se oblékal do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. 20 U jeho vrat ležel nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21 a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy. 22 Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23 A když v podsvětí v mukách pozdvihl své oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. 24 I zvolal: ‘Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.’ 25 Abraham řekl: ‘Dítě, vzpomeň si, že už sis vybral to dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován. 26 A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.’ 27 Řekl: ‘Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, 28 neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.’ 29 Abraham řekl: ‘Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!’ 30 On řekl: ‘Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.’ 31 Řekl mu: ‘Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých.’ ”