1 Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku. 2 Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne-li ten, koho já zarmucuji? 3 A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech. 4 Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám překypuji. 5 Způsobil-li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti - abych nepřeháněl - vám všem. 6 Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. 7 Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen. 8 Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou. 9 Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste-li ve všem poslušni. 10 Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil - měl-li jsem co odpustit - učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou, 11 abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy. 12 Když jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo - a naskytla se mi příležitost v Pánu -, 13 můj duch neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie. 14 Díky Bohu, který nás stále vede v triumfálním průvodu v Kristu a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti. 15 Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří jdou do záhuby. 16 Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý? 17 Neboť nejsme jako ti mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.