1 Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji: 2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, 4 který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. 5 Neboť jako se na nás rozhojňují utrpení Kristova, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení. 6 Jsme-li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme-li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež i my snášíme. 7 Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení. 8 Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které nás potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě. 9 Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé; 10 on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí, 11 když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby mnozí děkovali za nás kvůli daru milosti, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých. 12 Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě - a obzvláště mezi vámi - počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti. 13 Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte, 14 jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den našeho Pána Ježíše. 15 V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost, 16 a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám, a od vás být vypraven do Judska. 17 Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‘ano, ano’ u mne znamená zároveň ‘ne, ne’? 18 Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ‘ano’ i ‘ne’. 19 Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen - mnou, Silvanem a Timoteem - nebyl ‘ano’ i ‘ne’, nýbrž v něm se uskutečnilo ‘ano’. 20 Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ‘ano’. Proto je také skrze něho řečeno ‘amen’ k slávě Bohu skrze nás. 21 Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi v Kristu a pomazal nás, je Bůh. 22 On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha jako závdavek. 23 Volám Boha za svědka na svou duši, že jen z ohledu na vás jsem ještě nepřišel do Korintu. 24 Nejsme pány nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.