1 Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí dosvědčuje v Duchu Svatém, 2 že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla, 4 kteří jsou Izraelité, jimž [patří] synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení, 5 jejichž [jsou] otcové a z nichž podle těla [pochází] Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen. 6 Avšak ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo [pocházejí] z Izraele, [jsou] Izrael. 7 Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, [jsou] všichni [jeho] dětmi, ale: “Tvé símě bude povoláno v Izákovi.” 8 To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 9 Neboť toto [je] slovo zaslíbení: “V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.” 10 A nejen [to], ale také když Rebeka počala z jednoho [muže], našeho otce Izáka, [dva syny] 11 (totiž ještě než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává), 12 bylo jí řečeno: “Starší bude sloužit mladšímu.” 13 Jak je napsáno: “Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist.” 14 Co tedy řekneme? [Je] snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě! 15 Vždyť Mojžíšovi říká: “Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.” 16 A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Faraonovi přece Písmo říká: “Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.” 18 A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. 19 Řekneš mi však: “Proč je [tedy] ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?” 20 Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor [svému] tvůrci: “Proč jsi mě udělal takto?” 21 Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hmoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě? 22 A [co když] Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc? 23 A [co když] chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, 24 totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? 25 Jak také říká skrze Ozeáše: “Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou [nazvu] milovanou. 26 A stane se, [že] na místě, kde jim bylo řečeno: ‘Vy nejste můj lid’, tam budou nazváni ‘Synové živého Boha.’ ” 27 Izaiáš pak volá nad Izraelem: “[I] kdyby byl počet synů Izraele jako [je] písku v moři, [jen] ostatek bude zachráněn. 28 Neboť [on] naplní [své] slovo ve spravedlnosti, a [to] rychle; neboť Pán vykoná [své] slovo na zemi rychle.” 29 A jak předem řekl Izaiáš: “Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni!” 30 Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry, 31 avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl. 32 Proč? Protože [ji] nehledali z víry, ale jako [by byla] na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je napsáno: “Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben.”