1 Tehdy svolal svých dvanáct učedníků, dal jim sílu a moc nad všemi démony, a aby uzdravovali nemoci, 2 a poslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali nemocné. 3 Řekl jim také: “Nic si na tu cestu neberte: ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani stříbro, ani nemívejte po dvou košilích. 4 Do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstaňte a odtud vycházejte. 5 A kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste i prach ze svých nohou na svědectví proti nim.” 6 A tak vyšli a chodili po [okolních] vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali. 7 Tehdy o všech věcech, které se skrze něj dály, uslyšel tetrarcha Herodes a byl bezradný, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, 8 někteří zase, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal jeden z dávných proroků. 9 Herodes tedy řekl: “Jana jsem sťal. Ale kdo je tento, o kterém slyším takové věci?” A toužil ho vidět. 10 Potom se apoštolové vrátili a vyprávěli mu, co všechno udělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel do ústraní na pusté místo u města zvaného Betsaida. 11 Ale když se [to] zástupy dozvěděly, šly za ním. A on je přijal a mluvil k nim o Božím království a ty, kdo potřebovali uzdravení, uzdravoval. 12 Den se však začal chýlit [k večeru]. Dvanáct [učedníků] tedy přistoupilo a řekli mu: “Propusť ten zástup, ať se rozejdou do okolních vesnic a statků, přenocují [tam] a najdou si stravu, protože zde jsme na pustém místě.” 13 On jim však řekl: “Vy jim dejte najíst.” Ale oni řekli: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Ledaže bychom snad šli a nakoupili jídlo pro všechen tento lid.” 14 (Bylo [tam] totiž kolem pěti tisíc mužů.) Řekl tedy svým učedníkům: “Posaďte je ve skupinách po padesáti.” 15 A tak to udělali a všechny posadili. 16 Tehdy vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, nalámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu. 17 A tak se všichni najedli a byli nasyceni. Potom se sebralo dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly. 18 Když se pak o samotě modlil a učedníci byli s ním, stalo se, že se jich zeptal: “Za koho mne mají zástupy?” 19 Oni odpověděli: “[Někteří] za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní [říkají], že vstal jeden z dávných proroků.” 20 Ale on jim řekl: “A za koho mne máte vy?” A Petr mu odpověděl: “Za Božího Krista!” 21 On je tedy přísně napomenul, aby to nikomu neříkali, 22 a řekl: “Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, velekněžími i zákoníky, být zabit a třetího dne vstát [z] mrtvých.” 23 Potom [jim] všem říkal: “Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne. 24 Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachrání. 25 Vždyť co je platno člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? 26 Kdokoli by se totiž styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a [ve slávě] Otce a svatých andělů. 27 Ale říkám vám po pravdě: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.” 28 Asi osm dní po těchto slovech se stalo, [že] k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. 29 A když se modlil, změnil se vzhled jeho tváře a jeho oděv zbělel a rozzářil se. 30 A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, 31 kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. 32 Ale Petr a ti, kteří byli s ním, byli obtěžkáni spánkem. Když se však probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže, jak stojí s ním. 33 A když se od něho vzdalovali, stalo se, [že] Petr řekl Ježíši: “Mistře, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!” [Ale] nevěděl, co říká. 34 A zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. A když vcházeli do toho oblaku, dostali strach. 35 Z toho oblaku pak vyšel hlas, který řekl: “Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.” 36 A když ten hlas zazněl, zůstal [tam] jenom Ježíš. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu neoznámili nic [z toho], co viděli. 37 Když pak druhý den sestoupili z hory, stalo se, [že] se s ním setkal veliký zástup. 38 A hle, [jeden] muž ze zástupu zvolal: “Mistře, prosím tě, pohlédni na mého syna. Vždyť je [to] můj jediný! 39 A hle, napadá ho duch a náhle křičí. Zmítá jím, takže sliní, a když ho trápí, těžko od něj odchází. 40 Poprosil jsem tedy tvé učedníky, aby toho [ducha] vyhnali, ale nemohli!” 41 Ježíš však odpověděl: “nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem.” 42 A jak přicházel, ten démon ho porazil a začal [jím] zmítat. Ježíš tomu nečistému duchu pohrozil, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. 43 Všichni tedy žasli nad Boží velkolepostí. Když se ale všichni divili všemu, co Ježíš udělal, řekl svým učedníkům: 44 “Vy uložte tato slova do svých uší, neboť Syn člověka bude vydán do lidských rukou.” 45 Oni však to slovo nechápali a bylo před nimi skryto, aby mu neporozuměli. A báli se ho na to slovo zeptat. 46 Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. 47 Když ale Ježíš viděl myšlení jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe 48 a řekl jim: “Kdokoli by přijal toto dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli by přijal mne, přijímá Toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten bude veliký.” 49 Jan tedy odpověděl: “Mistře, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.” 50 Ale Ježíš mu řekl: “Nebraňte [mu]. Vždyť kdo není proti nám, je s námi.” 51 Když se pak naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru, stalo se, [že] upřel svou tvář k cestě do Jeruzaléma. 52 Poslal tedy před sebou posly a [ti] šli a vstoupili do samařské vesnice, aby pro něj [vše] připravili. 53 Ale [tam] ho nepřijali, protože jeho tvář byla [obrácena] k cestě do Jeruzaléma. 54 Když [to] tedy viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, chceš, ať řekneme ohni, aby sestoupil z nebe a pohltil je, jako [to] udělal i Eliáš?” 55 Ale on se obrátil a pokáral je slovy: “Vy nevíte, jakého jste ducha. 56 Neboť Syn člověka nepřišel lidské duše zahubit, ale spasit.” Šli tedy do jiné vesnice. 57 A když šli, stalo se, že mu někdo na cestě řekl: “Pane, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.” 58 Ježíš mu tedy řekl: “Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by složil hlavu.” 59 Tehdy řekl jinému: “Pojď za mnou.” Ale on řekl: “Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.” 60 Ježíš mu však řekl: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé, ale ty jdi a kaž Boží království!” 61 A ještě jiný [mu] řekl: “Půjdu za tebou, Pane, ale nejdříve mi dovol, ať se rozloučím s těmi, kdo jsou v mém domě. 62 Ale Ježíš mu řekl: “Nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpátky, není způsobilý pro Boží království.”