Zjevení Janovo
1
Úvodní slovo
1 V této knize je zapsáno, co Bůh svěřil Ježíši Kristu o budoucích událostech a co Ježíš odhalil svému služebníku Janovi prostřednictvím anděla.
2 Jan dosvědčuje, že to všechno viděl a zachytil jako Boží slovo sdělené Ježíšem Kristem.
3 A tak, jestliže čteš nebo posloucháš toto proroctví, uděláš dobře, když se podle něho zařídíš; začne se totiž plnit už brzo.
Pozdravy a chvály
4 Já, Jan, chci nejprve pozdravit adresáty, sedm křesťanských sborů v Malé Asii: Přeji vám potěšení a pokoj od Boha, který je, který byl a který přijde; od Ducha svatého, který zastupuje před Božím trůnem každý váš sbor;
5 od Ježíše Krista, který za všemi následujícími slovy věrně stojí. Ten, který jako první vstal z mrtvých a je vládcem všech pozemských panovníků, ten nás miluje a prolil svou krev, aby odčinil naše provinění.
6 Tak nás povýšil na spoluvládce svého království a kněze Boha Otce; jemu patří veškerá sláva a moc až na věky. Amen.
7 On přijde a ujme se vlády nad celou zemí,
takže ho všichni uvidí a zděsí se, dokonce i ti,
kteří ho zabili.
Tak to bude.
8 Tento Pán říká: „Já jsem začátek i konec – žiji, žil jsem od prvopočátku a bude mi patřit i závěr dějin, protože mám všechnu moc.“
Vidění Ježíše Krista
9 Já, váš bratr Jan, spolu s vámi pronásledovaný a s vámi očekávající Kristovo království, byl jsem vyhnán na ostrov Patmos, protože jsem hlásal Boží slovo a svědčil o Ježíši Kristu.
10 A zde jsem byl v duchu přenesen do událostí posledního dění.
Zezadu na mne volal hlas, zvučný jako polnice:
11 „Co uvidíš a uslyšíš, zapiš do knihy a pošli to sedmi sborům v Malé Asii – do Efezu, Smyrny, Pergama, Tyatiry, Sard, Filadelfie a Laodiceje.“
12 Otočil jsem se za tím hlasem a uviděl jsem sedm zlatých svícnů.
13 Mezi nimi stála postava podobná Ježíši Kristu, oblečená do dlouhého pláště, sepnutého přes prsa zlatou šerpou.
14 Jeho obličej svítil jako polední slunce a vlasy jako sněhobílá vlna. Oči mu zářily jako oheň
15 a také jeho nohy žhnuly jako rozpálená mosaz. Jeho hlas hřměl jako mořský příboj.
16 V pravé ruce držel sedm hvězd a v ústech měl ostře nabroušený meč.
Kristus a církev patří k sobě
17 Když jsem ho uviděl, ulekl jsem se a padl před ním na zem. Ale on na mne položil ruku a řekl mi: „Neboj se! To jsem já, První i Poslední.
18 Jsem živ; i když jsem zemřel, teď žiji na věčné věky. Mám klíče od smrti i hrobu.
19 Zapiš všechno, co vidíš a co ti ještě ukáži.
20 Abys dobře rozuměl tomu, co vidíš: Sedm svícnů je sedm sborů; sedm hvězd jsou ti, kteří za ně přede mnou nesou odpovědnost a jsou pod mou ochranou.“