1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: “Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ‘Pán je potřebuje; a hned je pošle.’ ” 4 Toto se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka: 5 ‘Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král přichází k tobě, tichý a sedící na oslici a na oslátku, mláděti oslice.’ 6 Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil. 7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8 Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: “Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosanna na výsostech!” 10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, vzrušilo se celé město a říkalo: “Kdo to je?” 11 Zástupy říkaly: “To je prorok Ježíš, ten z Nazareta v Galileji.” 12 Ježíš vstoupil do chrámu [Božího] a vyhnal všechny ty, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů 13 a řekl jim: “Je napsáno: ‘Můj dům bude nazván domem modlitby’, ale vy z něho děláte jeskyni lupičů.” 14 A přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a uzdravil je. 15 Když přední kněží a učitelé Písma spatřili ty podivuhodné věci, které učinil, a jak děti volají v chrámě: “Hosanna synu Davidovu”, rozhořčili se 16 a řekli mu: “Slyšíš, co tihle říkají?” Ježíš jim řekl: “Ano. Nikdy jste nečetli: ‘Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu’?” 17 I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval. 18 Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad. 19 Spatřil u cesty jeden fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic než jen listí. Řekl mu: “Ať se z tebe již nikdy v tomto věku ovoce neurodí!” A fíkovník ihned uschl. 20 Když to učedníci uviděli, podivili se a říkali: “Jak ten fíkovník hned uschl!” 21 Ježíš jim na to řekl: “Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nezapochybujete-li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: ‘Zdvihni se a vrhni se do moře’, stane se to. 22 A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit, dostanete.” 23 Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu a řekli: “V jaké pravomoci tyto věci činíš? Kdo ti dal tuto pravomoc?” 24 Ježíš jim odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci ty věci činím. 25 Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?” Oni se mezi sebou dohadovali: “Řekneme-li ‘z nebe’, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 26 Řekneme-li však ‘z lidí’, bojíme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.” 27 Odpověděli Ježíšovi: “Nevíme.” A on jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci ty věci činím.” 28 “Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: ‘Synu, odejdi dnes pracovat na vinici.’ 29 On odpověděl: ‘Nechci.’ Ale potom toho litoval a odešel. 30 Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: ‘Ano, pane’, ale neodešel. 31 Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?” Řekli: “Ten první.” Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám, že celníci a prodejné ženy vás předcházejí do Božího království. 32 Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a prodejné ženy mu však uvěřili. Když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.” 33 “Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. 34 Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu. 35 Ale vinaři jeho otroky vzali, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. 36 Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž. 37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‘Zastydí se před mým synem.’ 38 Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‘To je dědic. Pojďme, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!’ 39 I vzali ho, vyhodili ven z vinice a zabili. 40 Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?” 41 Řekli mu: “Ty zlé krutě zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat úrodu v určených časech.” 42 Ježíš jim řekl: “Copak jste nikdy nečetli v Písmech: ‘Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích’? 43 Proto vám pravím, že vám bude království Boží odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu. 44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se; a na koho padne, toho rozpráší jako plevy.” 45 Když přední kněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. 46 Chtěli se ho zmocnit, ale dostali strach ze zástupů, protože ty ho měly za proroka.