1 Vstal odtamtud a přišel do oblasti Judeje a Zajordání. A scházejí se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, zase je učil. 2 A přišli farizeové, aby ho zkoušeli. Ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit svou ženu. 3 On jim odpověděl: “Co vám přikázal Mojžíš?” 4 Oni pak řekli: “Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.” 5 Ježíš jim řekl: “Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání. 6 Od počátku stvoření je [Bůh] učinil mužského a ženského pohlaví. 7 Kvůli tomu opustí člověk svého otce i matku a připojí se ke své ženě. 8 A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.” 10 V domě se ho na to učedníci opět ptali. 11 Říká jim: “Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní. 12 A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.” 13 A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. 14 Když to Ježíš uviděl, zamrzelo ho to a řekl jim: “Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. 15 Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.” 16 A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a svolával na ně požehnání. 17 A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: “Dobrý učiteli, co mám udělat, abych obdržel za dědictví věčný život?” 18 Ježíš mu řekl: “Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jeden: Bůh. 19 Přikázání znáš, abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl; cti svého otce a matku.” 20 On mu řekl: “Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.” 21 Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: “Jedno ti chybí; odejdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi a zde mne doprovázej.” 22 On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku. 23 Ježíš se rozhlédl a říká svým učedníkům: “Jak nesnadno ti, kteří mají majetek, vstoupí do Božího království.” 24 Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to říká: “Děti, jak nesnadné je pro ty, kteří spoléhají na majetek, vejít do Božího království. 25 Snazší je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do království Božího.” 26 Oni byli velice ohromeni a říkali mezi sebou: “Kdo tedy může být zachráněn?” 27 Ježíš na ně pohleděl a říká: “U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.” 28 Petr mu začal říkat: “Hle, my jsme všechno opustili a následujeme tě.” 29 Ježíš říkal: “Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu, 30 aby nedostal nyní v tomto období stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný. 31 Mnozí první budou poslední a poslední první.” 32 Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Vzal si opět Dvanáct k sobě a začal jim říkat, co se mu má přihodit: 33 “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán předním kněžím a učitelům Písma a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům. 34 Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.” 35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: “Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.” 36 On pak jim řekl: “Co chcete, abych vám učinil?” 37 Oni mu řekli: “Dej nám, abychom se posadili ve tvé slávě jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.” 38 Ježíš jim řekl: “Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?” 39 Oni mu řekli: “Můžeme.” Ježíš jim řekl: “Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni. 40 Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.” 41 Když to uslyšelo těch deset, začali být rozhořčeni nad Jakubem a Janem. 42 Ježíš si je zavolal a říká jim: “Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí je utiskují. 43 Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; 44 a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech. 45 Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé.” 46 Přišli do Jericha. A když vycházel se svými učedníky a dosti velikým zástupem z Jericha, syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák, seděl u cesty. 47 A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: “Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!” 48 Mnozí mu přísně domlouvali, aby mlčel, ale on křičel ještě víc: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 49 Ježíš se zastavil a řekl: “Zavolejte ho.” Volají tedy toho slepého a říkají mu: “Vzchop se, vstaň, volá tě!” 50 On odhodil svůj plášť, vyskočil na nohy a přišel k Ježíšovi. 51 Ježíš mu odpověděl: “Co chceš, abych ti učinil?” Ten slepý mu řekl: “Rabbuni, abych prohlédl!” 52 A Ježíš mu řekl: “Jdi, tvá víra tě uzdravila.” A hned prohlédl a provázel ho cestou.