1 A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili přední kněží a učitelé Písma se staršími 2 a řekli mu: “Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?” 3 Odpověděl jim: “I já se vás na jednu věc zeptám. Povězte mi: 4 Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?” 5 Oni o tom mezi sebou rozvažovali: “Řekneme-li ‘z nebe’, řekne: ‘Proč jste mu neuvěřili?’ 6 Řekneme-li však ‘z lidí’, všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.” 7 I odpověděli, že nevědí, odkud. 8 A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.” 9 Začal lidu říkat toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali podíl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou. 11 Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou. 12 A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali. 13 Pán vinice řekl: ‘Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.’ 14 Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‘To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.’ 15 A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice? 16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “Kéž se tak nestane!” 17 On na ně pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.’ 18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozpráší jako plevy.” 19 V tu hodinu chtěli na něj učitelé Písma a přední kněží vztáhnout ruce, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že právě jim řekl to podobenství. 20 Sledovali ho a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. 21 Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu, ale pravdivě učíš cestě Boží. 22 Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” 23 Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim: 24 “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.” 25 On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.” 26 A nedokázali ho přistihnout v jeho řeči před lidem; podivili se jeho odpovědi a zmlkli. 27 Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají zmrtvýchvstání, a otázali se ho: 28 “Učiteli, Mojžíš nám napsal: ‘Zemře-li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.’ 29 Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30 Stejně i druhý. 31 Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32 Nakonec zemřela i ta žena. 33 Komu z nich bude tato žena patřit při zmrtvýchvstání? Neboť všech sedm ji mělo za ženu.” 34 Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35 Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat. 36 Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. 37 A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš ‘při keři’, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38 Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.” 39 Někteří z učitelů Písma na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.” 40 A už se ho neodvažovali na nic ptát. 41 Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? 42 Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‘Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’. 44 David ho tedy nazývá Pánem; i jakpak je jeho synem?” 45 Když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům: 46 “Dejte si pozor na učitele Písma, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. 47 Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.”