1 Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. 2 Říkal: “V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. 3 V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: ‘Zastaň se mě proti mému odpůrci.’ 4 Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‘I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, 5 zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.’ ” 6 Pán řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! 7 Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? 8 Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?” 9 A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10 “Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám.’ 13 Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‘Bože, projev milost mně hříšnému.’ 14 Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.” 15 Přinášeli mu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je. 16 Ježíš si je zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 17 Amen, pravím vám, kdo by nepřijal království Boží jako dítě, jistě do něho nevstoupí.” 18 Jeden z předních mužů se ho otázal: “Učiteli dobrý, co mám učinit, abych obdržel za dědictví život věčný?” 19 Ježíš mu řekl: “Proč mi říkáš ‘dobrý’? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh. 20 Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.” 21 On řekl: “To všechno zachovávám od mládí.” 22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: “Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.” 23 Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý. 24 Když ho Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: “Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek. 25 Snáze totiž projde velbloud uchem jehly, než bohatý vstoupí do Božího království.” 26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: “A kdo může být zachráněn?” 27 On řekl: “Nemožné u lidí je možné u Boha.” 28 Petr řekl: “Hle, my jsme opustili všechno a vydali se za tebou.” 29 On jim řekl: “Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, 30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.” 31 Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka. 32 Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván, 33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.” 34 Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno. 35 Stalo se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral. 36 Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje. 37 Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38 Tu zvolal: “Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 39 Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby byl zticha. On však tím více křičel: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou.” 40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal: 41 “Co chceš, abych ti učinil?” On řekl: “Pane, ať opět vidím.” 42 Ježíš mu řekl: “Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.” 43 A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.