132
1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,  
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:  
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,  
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,  
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.  
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.  
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.  
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.  
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.  
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.  
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.  
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.  
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:  
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.  
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,  
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.  
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.  
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.