1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. 2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. 3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. 4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, 5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším? 6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. 7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. 8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. 9 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.